31 Written explanations of Jaromír KOHLÍČEK

Nástroj pro propojení Evropy (CEF) má za úkol propojit zásadní infrastrukturu všech regionů EU v odvětví dopravy, telekomunikací a energetiky. Pokud má fungovat jednotný trh, tak jak předpokládá Lisabonská smlouva, musí být zajištěno toto propojení v reálném čase. Mobilita bez smrtelných obětí a emisí je hezkým ideálem, ale je vyloučeno, že by se v plánovacím období 2021–2027 povedlo, byť s pomocí částky přesahující 42 miliard EUR, tohoto cíle dosáhnout. Mimochodem, dosud se nepodařilo všeobecně zavést ani eCall, ani pravidelné přezkušování všech řidičů motorových vozidel. Právě tato dvě opatření by mohla přinést spolu se systémem doškolování největší zlom v počtu smrtelných úrazů na pozemních komunikacích. Přechod EU k inteligentní, udržitelné, inkluzivní, bezpečné a zabezpečené mobilitě je hezkým cílem. I zpráva uvádí vedle všech optimistických tvrzení, že zásadní podmínkou je dokončení sítí TEN-T koridorů. To ovšem připadá v úvahu až v roce 2050. V roce 2030 se po dokončení strategické páteřní sítě TEN-T předpokládá vedle vytvoření 7,5 miliónu pracovních míst i zvýšení HDP v tomto roce o 1,6 %. Napříč EU je však i nezbytné zřídit dobíjecí infrastrukturu a infrastrukturu pro vodíkové hospodářství, což není zmíněno. Přes jmenované nedostatky zprávu doporučuji k přijetí, vyjma části podporující armádní projekty.

Technologická změna a zvýšení bezpečnosti dopravních prostředků je již řadu let hlavním směrem uvažování expertů zabývajících se silniční dopravou. Zvyšují se požadavky na infrastrukturu, zlepšují se bezpečnostní prvky jednotlivých vozidel. V prosinci 2016 byla zveřejněna zpráva Komise, přičemž pracovní dokument připojený k této zprávě předpokládá 19 možných regulačních opatření, která mají být účinná pro další snížení počtu dopravních nehod a jejich obětí. Veškeré toto snažení se soustřeďuje na zlepšení vztahu infrastruktury a zvýšení bezpečnosti vozidla, přesto statistiky jednoznačně říkají, že většina nehod je zaviněna člověkem – účastníkem silničního provozu. Tedy řidičem, cyklistou nebo chodcem. Některá opatření směřují k částečné eliminaci tohoto rizikového faktoru. Jedná se o automatické inteligentní systémy, které při instalaci ve vozidlech eliminují možné chyby řidiče. Technologický rozvoj infrastruktury ve spojení s vyspělými bezpečnostními prvky vozidel mohou do značné míry vyloučit většinu vážných nehod. Digitalizace, dekarbonizace a další inovativní cíle se vesměs týkají techniky. Ani tato zpráva se nesnaží provést základní průlom, kterým by bylo pravidelné proškolování a přezkušování řidičů. Přes tento nedostatek považuji zprávu za užitečnou a doporučuji její schválení.

Směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem je ve své podobě zcela dostačující pro původně uvažované účely. Protože zejména baltské státy, ale i někteří další politici EU považují za nutné znemožnit volný obchod se zemním plynem, a to pod vtipnou záminkou přílišné závislosti na jednom dodavateli, byla připravena ve zrychleném režimu tato změna původního jinak zcela srozumitelného a funkčního textu. Plynovod, který propojuje členské státy s třetími zeměmi, se stává objektem této směrnice. Veškeré změny, které z této teze vyplývají, mají za úkol umožnit vliv Komise na bilaterální dohody v oblasti dodávek plynu. I přes úsilí o urychlení přijetí změn dané směrnice se nepodařilo zastavit dnes rozjetý projekt, proto přichází tato změna v době, kdy její uplatnění nastávající plynová vedení – i to které, je ve výstavbě –, bude možné označit za retroaktivitu. Je zajímavé, že terminály pro zkapalněný plyn se ani ta původní, ani tato zpráva nikterak nezabývá. Zdá se, že u těchto zařízení zatím žádné problémy nenastaly, konec konců dodávky zkapalněného plynu do EU jsou řádově nižší než import zajišťovaný plynovody. S touto technickou novelou nejsou spojeny, kromě politických diskuzí, žádné otázky, a proto je možno ji přijmout.

Osm let po „arabském jaru“, po kterém následovala bezprecedentní agrese skupiny největších států EU a USA proti Libyi a v návaznosti na likvidaci iráckého režimu i snaha o podobné svržení vlády Bašára al-Asáda v Sýrii, EP nyní projednává zprávu, ve které se o těchto krvavých událostech vůbec nezmiňuje. Jak oporné pokrytectví! Oblast Blízkého východu a severní Afriky, tedy země Maghrebu a Mašreku a Izrael, mají všechny s EU smlouvy o spolupráci. Od roku 2015 probíhala revize evropské politiky sousedství, která se mimo jiné zabývala posouzením vývoje v regionu. Aktuálně projednávaná zpráva konstatuje, že se všemi zeměmi jsou uzavřeny dohody o přidružení k EU, ale vůbec se nezabývá stavem občanských práv v Libyi a v Palestině. Doslova tragickým příkladem nepochopení negativní role států EU na Blízkém východě je článek 54, který znovu důsledně odsuzuje všechna zvěrstva a porušování lidských práv, zejména ta, jichž se dopustili jednotky Asádova režimu a jeho spojenců. Chybí zde i jen náznak omluvy za podporu, kterou Islámskému státu a dalším teroristickým skupinám poskytovaly a nadále poskytují státy EU a USA. Vzhledem k uvedeným skutečnostem skupina GUE/NGL nemůže tuto zprávu přijmout.

Singapur je jeden z nejmenších států světa, který žije vesměs z výnosů terciárního sektoru. Pro EU je jedním z klíčových partnerů v jihovýchodní Asii. Obrat zboží s tímto partnerem je první dohodou o volném obchodu uzavřenou s některou ze zemí sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Smlouva pokrývá rozsáhlou oblast související s obchodem, zejména ustanovení o ochraně investic, veřejných zakázkách, hospodářské soutěži a jiné. Zvláště důležité je postupné odstraňování technických překážek obchodu. Díky zeměpisným označením, která se týkají řady evropských výrobků, se zlepšuje jejich ochrana na daném trhu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tuto dohodu podporuji.

Zpráva o stavu základních práv v EU z roku 2017 se poměrně zevrubně zabývá v obecné rovině právním státem, demokracií a základními právy. Bohužel, pod rozlišovací schopností autora zůstaly v této oblasti některé jevy, jež jsou v rozporu s mezinárodními úmluvami přijatými jak jednotlivými členskými státy, tak EU jako celkem. Jedná se mimo jiné o mezinárodní úmluvu o zabránění bezdomovectví, která má odstranit stav, kdy člověk zůstává bez státního občanství jakéhokoliv státu. To mu totiž znemožňuje uplatnění jeho základních občanských práv, např. volit a být volen. V této souvislosti považuji za skandální, když v rozporu s touto úmluvou existují v několika státech EU desítky tisíc neobčanů. Přitom tito lidé žijí desítky let v daných zemích. V oblasti migrace zpráva odsuzuje špatné zacházení s migranty a uprchlíky a porušování jejich lidských práv, ale vůbec nebere v potaz fakt, že v řadě míst EU jsou to právě oni, kteří porušují zásadním způsobem lidská práva původního většinového obyvatelstva. A to mimo jiné zaváděním paralelní společnosti s vlastními pravidly odporujícími ústavě a zákonům hostitelské země. Práva žen, která s touto problematikou souvisí, na rozdíl od práv hendikepovaných jsou poměrně dobře zpracována podobně jako svoboda sdělovacích prostředků, projevů a shromažďování. Přes slabá místa zprávu podporuji.

ITER je programem společného podniku pro výzkum energie z jaderné syntézy. V první fázi má být v Cadarache ve Francii vybudováno pokusné zařízení, ve druhé fázi malá jednotka vyrábějící elektrickou energii na základě zkušeností z prvního projektu. Stabilizace plazmatu má být dosaženo v prosinci 2025 a podnik, který je výsledkem úzké spolupráce EU s USA, Ruskem, Čínou, Jižní Koreou a Indií zahrnuje i ověření metod likvidace zařízení. Ve zprávě je vyzvána Rada k provedení řady změn v návrhu Evropské komise. Tyto změny mimo jiné reagují i na brexit a některé další okolnosti. Podle kosmického programu je projekt ITER, který se zabývá programem vývoje energie z jaderné systémy, jedním z největších projektů EU na poli vědy a výzkumu. Návrh usnesení EP vřele doporučuji k podpoře.

Formálně má EU řadu společných politik, ať již v různých odvětvích dopravy, průmyslu nebo zemědělství. Vesmírný program je však jedním z mála programů EU, kde je i pro řadového občana jasné, že zde EU vystupuje jako jeden celek. Návrh, který spojuje všechny stávající programy, tj. Galileo, EGNOS a Copernicus a dále je doplňuje o dvě nové iniciativy SSA a GOVSATCOM je jasným příkladem evropské přidané hodnoty. Využívání údajů a služeb, které v těchto programech organizuje ESA a možnost rozvinout navazující odvětví, která přinesou prospěch jak uživatelům, tak evropskému průmyslu, to vše je evidentně program EU, nikoliv pouze souhrn národních programů zastřešených některou z jejích institucí. Souhrn programů mimo jiné bere v úvahu problémy spojené s provozem vysokého počtu družic na oběžné dráze i s poměrně značným množstvím vesmírného odpadu. Tento odpad ohrožuje bezpečnost a je nutné tuto problematiku v dohledné době řešit. Rovněž kybernetická bezpečnost podzemních a kosmických infrastruktur je zásadní pro zajištění nepřetržitého provozu systému. Vedoucí postavení EU v dané strategické oblasti je důležité pro udržení konkurenceschopnosti a autonomie. Vytváří se zde velký prostor pro nové obchodní příležitosti i poměrně rozsáhlou hospodářskou činnost, a to v souvislostech, o kterých jsme ještě nedávno neměli ani tušení. Zprávu jednoznačně podporuji.

Výbor pro zahraniční věci v závěrech svého jednání vidí pozitivní obraz provádění dohody o přidružení s Ukrajinou. Domnívá se, že pozitivní vývoj se týká justice, decentralizace, energetiky, zdravotnictví, důchodového systému a školství. Jak optimistické! Znepokojení výboru vyvolávají pouze fungování právního rámce proti korupci, dokončení decentralizační reformy a nedostatečné úsilí o deoligarchizaci a privatizaci. Je zajímavé, že v této souvislosti EP požaduje plnou nezávislost vrchního státního žalobce a navrhuje se více soustředit na budování administrativní kapacity ukrajinského parlamentu (Verkhovny rady) a na monitorování implementace dohod o přidružení. Pokud jsem něco nepřehlédl, potom pokrok ve školství znamená ve skutečnosti likvidace menšinového národnostního školství a všeobecná ukrajinizace výuky. Co se týče decentralizace státu, kterou požadují i Minská ujednání, potom vnějšímu pozorovateli dá hodně práce, aby jakýkoliv pokrok vystopoval. Zpráva bohužel pomíjí obrovské a stále se zvětšující problémy s naplněním příjmové stránky státního rozpočtu, přehlíží pokračující nástup extrémně pravicových sil, likvidaci levicových aktivistů či glorifikace Stepana Bandery. V ukrajinské společnosti nadále probíhá rozpad na malou skupinu bohatých a velkou skupinu těch, kteří pouze živoří. Zejména na venkově je tato situace kritická, není tedy překvapivé, že zemi opouští velké množství jejich občanů, kteří jsou nuceni hledat si obživu v zahraničí. Tuto zprávu rozhodně nemohu podpořit.

Vývoz zbraní je nesporně jedním ze tří nejziskovějších odvětví podnikání. Na rozdíl od obchodu s drogami a bílým masem jsou zbraně považovány za legální komoditu. Jejich vývoz i obchod s nimi se snaží státy EU do jisté míry regulovat. Jak vyplývá z 19. výroční zprávy pracovní skupiny COARM, výsledek není, navzdory dosud vynaloženému úsilí, nijak povzbudivý. Osobně jsem překvapen tím, že se autorka Sabine Lösing v bodě L pozastavuje nad tím, že „v některých případech byly zbraně vyvezené do určitých zemí... použity v konfliktech, např. v Jemenu“. Jedná se nejen o kandidátské země pro vstup do EU, ale i o Bulharsko a Rumunsko, jejichž zbraně byly v Sýrii i v Iráku ve velkém množství nalezeny v rukou ISIS. Každopádně se zpráva se znepokojením zmiňuje o klíčové roli masivních vývozů zbraní z EU do Saúdské Arábie v souvislosti s krvavou válkou a rychle se rozvíjející humanitární katastrofou v Jemenu. Přitom je jasné, že materiály v této válce používané pocházejí právě z nejvýznamnějších zemí EU. Jedná se o válečná plavidla, letadla a bomby. V této souvislosti je s podivem, že EU má ambice se stát celosvětovým obhájcem míru. Míra pokrytectví je v této zprávě překročena, proto ji nemohu podpořit.

Řada států střední Evropy se domnívala, že schengenský systém, do kterého vstupují a kvůli kterému několik let připravovaly technické podmínky pro výměnu údajů, jim zajistí dvě důležité věci. Věřily ve volný pohyb občanů daného státu uvnitř schengenského prostoru a ochranu vnější hranice. Bohužel naprosté zhroucení systému v poledních 10 letech ukázalo, že v dosavadním pojetí systém nefunguje. Složitý název zprávy má zahrnovat inovovaný Schengen, který na podporu informačního systému využívá v jednotlivých státech rozptýlená střediska centrály SIRENE a je provozován Agenturou pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostory svobody, bezpečnosti a práva. Tento název se skrývá pod zkratkou EU-LISA. Agentura má ve skutečnosti zajistit nepřetržitou dostupnost SIS. Protože SIS obsahuje pouze elementární údaje o osobách, je ve vybraných případech doplňován poměrně rozsáhlým spektrem údajů uložených v centrále SIRENE. Slabým místem dosavadní aplikace SIS byla rychlost posouzení žádosti o azyl, absolutní prostupnost vnější hranice EU a dále absence uzavřených readmisních dohod na straně jedné a špatná vymahatelnost těch uzavřených dohod pak na straně druhé. Z těchto důvodů se domnívám, že je třeba navrhované změny SIS podpořit.

Snížení emisí CO2 je dlouhodobým cílem řady opatření, která prosazuje, často bez ohledu na technickou realitu, významná skupina politikářů. Jestliže se soustředíme pouze na automobily, potom vozidla splňující nejpřísnější normy se zážehovými i vznětovými motory dosahují již dnes velmi zajímavých výsledků. Vybavení těchto vozidel katalyzátory a filtry zásadně snižuje veškeré emise. Moderní motory mají vysokou účinnost, a to již samo o sobě přináší výrazné snížení emisí CO2. Samozřejmě, další technický vývoj motorů, převodovek, pneumatik i aerodynamiky vozidel může přinést jeho další snížení. Jednoduchým způsobem, který je již dnes znám, může být také přechod na zemní plyn. Všechny tyto reálné možnosti snížení emisí ovšem nemohou zajistit vysoce ambiciózní cíle, které jednak v blízkém, ale i ve vzdálenějším horizontu prosazují autoři příslušných pozměňovacích návrhů vtělených do zprávy poslankyně Dalliové. Dosavadní pokrok ve vývoji hybridů, elektromobilů, vodíkových článků, akumulátorů a dalších prvků mobility neukazuje jednoznačnou možnost dosažení ambiciózních cílů snižování emisí CO2 a zároveň udržení či zvýšení zaměstnanosti v řadě oborů spojených se silniční dopravou. Stanovení nerealistických cílů a obrovská finanční náročnost potřebné infrastruktury jsou důvody, pro které musím doporučit odmítnutí přijetí navrhovaných krátkodobých i dlouhodobých cílů snížení emisí CO2 u dopravních prostředků. Prosazováním takových cílů naopak dojde ke zvýšení ekologické stopy EU.

Problematika dvojí kvality výrobků na jednotném trhu EU je dlouhodobě v centru pozornosti veřejnosti. Některé výzkumné ústavy v tomto smyslu provedly šetření, jež poukázala na odlišnou kvalitu výrobků kontrolovaných firem, které byly vyráběny v různých zemích – tedy pro různé trhy. Přitom balení i popis těchto výrobků uvádělo spotřebitele v omyl, jelikož se navzdory odlišnému obsahu shodovaly svým názvem i balením. Nejednalo se pouze o potravinářské výrobky, ale i o kosmetiku, čisticí prostředky, produkty osobní hygieny, dokonce i o různé výrobky určené pro kojence. Protože takové případy nesou jasné znaky nekalých obchodních praktik, schválil EP pilotní projekt, v jehož rámci proběhne průzkum trhu věnovaný několika kategoriím spotřebitelských výrobků s cílem posoudit různé aspekty dvojí kvality. Mimo jiné jsou vyzývány spotřebitelské organizace, organizace občanské společnosti a pověřené vnitrostátní orgány odpovědné za vymáhání směrnice o nekalých obchodních praktikách a dalších podobných právních předpisů, aby se více podílely na veřejné diskuzi k tomuto problému. Komise je vyzvána, aby spolu s členskými státy podporovala zvýšenou přeshraniční výměnu informací o prováděných srovnávacích testech. Jde o velmi citlivé téma, které veřejnost zcela logicky pečlivě sleduje. Jsem rád, že EP je v dané záležitosti aktivní a přijetí této zprávy proto podporuji.

Evropská unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie a respektování lidských práv. Přesto tyto hodnoty obsažené v článku 2 Smlouvy o EU a Listině základních práv EU nejsou v řadě členských zemí dodržovány. Obavy, které navrhovaná rezoluce vyjadřuje ve vztahu k Maďarsku, můžeme poměrně spolehlivě vyjádřit ve vztahu k baltským zemím i k některým dalším členským státům, a to v míře mnohdy daleko větší než v případě Maďarska. Navíc vidíme flagrantní porušování těchto práv i ve velkých zemích EU, a to mimo jiné vyhlašováním a prodlužováním mimořádného stavu (Francie) a porušováním práv původních obyvatel těchto zemí zvýhodňováním nelegálních migrantů. Zcela zásadní otázkou je nemožnost extradice osob, které požádaly v zemích EU o politický azyl, a ten jim nebyl udělen. Protože se jedná o dlouhodobé porušování zákonů EU stejně jako zákonů národních, jde o systémové ohrožení hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o EU a je na čase, aby se tímto problémem důkladně zabýval Evropský parlament, Komise i vlády jednotlivých států. Stejně jako skutečností, že navzdory mezinárodní dohodě v některých státech EU žije dlouhodobě skupina občanů bez státního občanství. Je tedy na pováženou, že místo řešení těchto problémů se zabýváme existencí nebezpečí, že Maďarsko porušuje hodnoty EU.

Porušování práv původních obyvatel ve světě je staré jako lidstvo samo. Když do míst, která předtím byla řídce osídlena lovci a sběrači, přišli pastevci či zemědělci, docházelo vždy k zabírání půdy a porušování práv původních obyvatel. V současné době vidíme na řadě míst světa, že komunity lovců a sběračů jsou kriticky ohroženy. V Sahelu i v řadě míst Asie a Ameriky probíhá mnohdy velmi urputný souboj mezi pastevci a zemědělci. Přitom zpravidla vidíme, že obě komunity mají „svoji pravdu“ a považují se za původní obyvatele daného místa. Zpráva shrnuje zejména tyto případy. Dále je konstatováno se znepokojením, že rizika porušování lidských práv spojená s důlní činností a těžbou ropy a zemního plynu se neúměrně více dotýkají původních obyvatel. Autor se v tomto ohledu zabývá rozvojovými zeměmi, ale velmi destruktivní je vliv takovýchto činností i v zemích EU ve vztahu ke zde žijícím menšinám. Z 90 uznaných národnostních menšin v EU se v řadě případů jedná o poměrně malé komunity a jejich případná přesídlení v důsledku např. důlní činnosti nebo výstavby velkých vodních děl mohou jejich životaschopnost zásadně ovlivnit. Rok 2019 je vyhlášen OSN rokem původních jazyků. O důvod navíc podpořit závěry zprávy pana Assise.

Mezi členskými zeměmi EU je zároveň 22 členů vojenského paktu NATO. Již v šedesátých letech, od prvních společných kroků původních šesti členských zemí EU, byla snaha vytvořit společnou vyzbrojovací agenturu a koordinovat činnost v obraném sektoru. Už v té době vidíme intenzivní snahu nahradit tehdy nesměle vznikající Západoevropskou unii paktem NATO. Tyto snahy – na jedné straně se pokusit o spolupráci v obranně-bezpečnostních otázkách a na druhé straně tuto spolupráci nahradit vojenským paktem – se v průběhu let příliš nezměnily. Operace agentury FRONTEX a různé operace EU, které zaznamenaly neúspěch právě díky angažmá NATO, jsou toho jasným důkazem.NATO v nejrůznějších podobách vystupuje v okolí EU, aby v rozporu se článkem I Washingtonské smlouvy účinkovalo bez mandátu OSN dle mezinárodního práva tedy jako agresor. Typickým příkladem bylo rozbití státu Jugoslávie nebo bezprecedentní zásahy proti režimům v Iráku a v Libyi. Dodnes se EU na mnoha místech právě po takových zásazích snaží za nemalého přispění vlastních prostředků situaci stabilizovat a řešit. Vzhledem k těmto faktům je proto nutné zprávu jako celek odmítnout. Souhlasím však s menšinovým stanoviskem, ve kterém kolega Javier Couso Permuy žádá mimo jiné rozpuštění NATO a provádění všech činností EU výlučně v součinnosti s Chartou OSN a mezinárodním právem.

Kybernetická obrana zemí EU je v dnešní elektronické době nesporně úkolem dne. Zabývají se jí velké i menší firmy, národní státy i další organizace a bylo by divné, kdyby se tímto úkolem nezabývala i Evropská unie. Je namístě, že v rámci Evropské obranné unie by společná politika měla zahrnovat podporu kybernetické odolnosti. Evropská obranná agentura by měla hrát klíčovou úlohu v dané oblasti, včetně výzkumu a praktického rozvoje kapacit. Zpráva na tomto místě správně uvádí nutnost věnovat pozornost mimo jiné i vývoji dronů stejně jako pro budoucnost nezbytnou odbornou přípravu pracovníků a spolupráci v rámci nejrůznějších seskupení.Absolutně neakceptovatelná je však snaha propojit, ať již na základě jakýchkoliv zdůvodnění, EU a NATO, případně část úkolů EU v oblasti kybernetické obrany přenechat NATO. Z tohoto hlediska považuji za nutné podpořit při hlasování menšinové stanovisko předložené poslancem Javierem Cousem Permuyem. Souhlasím s jeho požadavkem na rozpuštění NATO a na ukončení vynakládání veřejných prostředků na jakékoliv programy spolupráce EU a NATO. Veškerá činnost v dané oblasti musí být prováděna výlučně pod vedením civilních orgánů EU v souladu s Chartou OSN a mezinárodním právem. Zprávu vypracovanou zpravodajem Urmasem Paetem tak musím z výše uvedených důvodů odmítnout.

Libye od doby vlády Idrísovců, kdy byla v koloniální závislosti na Itálii, zažila ohromující rozkvět. Rozsáhlé projekty využívající zdrojů artézské vody významně rozšířily plochu zemědělské půdy. Plukovník Kaddáfí i v době nejtvrdších sankcí dodával Itálii 1/3 jejich energetických potřeb, země financovala projekt Africké unie a velcí odběratelé z EU se stávali jejími významnými dlužníky. Země zároveň sloužila jako bariéra proti nežádoucí migraci, její dobře vyzbrojená armáda byla stabilizujícím faktorem v Sahelu.Dnes vidíme rozvrácenou vyrabovanou zemi ovládanou různými milicemi, kde část území navíc získal Islámský stát. Dvě různé vlády a dlouhodobá nestabilita otevřely dokořán dveře pro nejrůznější skupiny, jež profitují z masové migrace proudící z oblasti Magrebu a subsaharské Afriky. Teprve na základě zkušeností v posledních letech se EU snaží, zatím poměrně neúspěšně, o stabilizaci situace. Dodávky energetických surovin z Libye jsou totiž pro Itálii zcela zásadní, a i ostatní odběratelé z řad zemí EU mají zájem na obnovení dřívějších vztahů a spolupráce.Evropský parlament nese na likvidaci Libyjského státu a destabilizaci celého území svůj velký podíl viny. Je dobře, že současní členové Parlamentu si tuto zodpovědnost uvědomují a přes velké zpoždění se nyní začínají snažit zemi nějak pomoci. Bohužel, aktuální rezoluci pro některé zásadní rozpory však zatím nemohu podpořit.

Již delší dobu se Evropská komise snaží identifikovat jurisdikce třetích zemí, které mají ve svých režimech pro boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu strategické nedostatky. Ty podle Komise představují významnou hrozbu pro finanční systém Unie. Intenzitu prací na daném úkolu vidíme například na tom, kolik různých mechanismů k posuzování třetích zemí je používáno. Neúplný soupis aplikovaných kritérií je následující: zaprvé, právní a institucionální rámec dotčené země z pohledu čtyř zásadních požadavků, kterými jsou považování praní peněz a financování terorismu za trestný čin, hloubková kontrola klienta, vedení záznamů a oznamování podezřelých transakcí, zadruhé, pravomoci a postupy příslušných státních orgánů v dotčené zemi pro účely boje proti praní peněz a financování terorismu, zatřetí účinnost systému proti praní peněz a financování terorismu při řešení rizik, jimž dotčená země v této oblasti čelí. Tato kritéria jsou zásadní. Těžko mohu posoudit, proč 11 zemí, z nichž největší je Írán, se ocitlo na tomto černém seznamu. Vysvětlení paní komisařky mi ani náhodou neobjasnilo, proč na zvláštním černém seznamu schváleném na dnešním plénu jsou uvedeny právě tři země z této skupiny. Menšinová zpráva skupiny poslanců nebyla vzata v potaz, jen u Tuniska bylo zdůrazněno, že jistě seznam brzy opustí. Se zprávou proto nemohu souhlasit.

Evropská unie v rámci plnění cílů Pařížské dohody místo zvolení uhlíkové daně chce snížit emise skleníkových plynů. A to oproti úrovni z roku 1990 o 47 % do roku 2030 nejrůznějšími, mnohdy až nelogickými způsoby. Naivní představa Komise je podepřena řadou návrhů poslanců a vychází z mylného přesvědčení, že při zvýšení energetické účinnosti zmizí problém energetické chudoby a zároveň při hospodářském růstu bude klesat konečná spotřeba energie. Za vedlejší přínos se považuje zlepšení kvality ovzduší, které bude méně škodlivé pro zdraví. Tepelná izolace budov nesporně, pokud bude provedena technicky správně, přinese úspory energie na vytápění. Podobně stanovení emisních cílů v dopravě může přinést podporu novým technologiím. Pokud ovšem kdokoliv počítá s rychlým efektem nástupu elektromobilů, bude v nejbližších deseti letech zklamán. I renovace veřejných budov a energetické audity záhy narazí na své limity. Určitou pomocí by byla typová řešení pro konkrétní budovy a stavby a administrativní zjednodušení podpory státu i EU s jasnými technickými limity. Je důležité, aby se podařilo zreálnit smělé plány do budoucna, proto vzhledem k řadě naivních tvrzení musím příslušný materiál odmítnout.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika je v rámci EU poměrně novou agendou. Zejména bývalé koloniální mocnosti a Německo si vždy zakládaly na samostatném postupu při řešení problémů světa. Euforie, se kterou největší státy EU prosazovaly své partikulární zájmy po rozpuštění RVHP a Varšavské smlouvy, po roce 2000 postupně mizela a s úderem hospodářské krize v roce 2008 začala nová éra. Francouzi zjistili, že v Africe se jim snaží, velmi neuměle a amatérsky, konkurovat Spojené státy a zároveň tam na široké frontě proniká Čína. Likvidace libyjského státu, přes snahu prezentovat ji jako úspěch, ukázala neschopnost EU řešit situaci, byť v jedné jediné zemi. Irák a koalice ochotných, kde byly zastoupeny i menší země EU, ukázal, že ani USA si přes všechny neúspěchy při různých agresích nevzaly poučení. Aby nebylo všem potížím konec, rozhodly se mocnosti EU společně s reakčními monarchiemi ze Zálivu intervenovat v Sýrii. Naivní prezident Macron chce vztahy s poválečnou Sýrií stavět na malém ostrůvku nehostinného území na jižní hranici okolo Rakky. Toto území za pomoci USA totiž od Islámského státu osvobodily protivládní jednotky. Nyní tedy státníci EU usoudili, že je nezbytné užším způsobem provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a obnovit myšlenky vyzbrojování armád EU nezávisle na USA.

V EU žije podle zprávy kolem 80 milionů osob se zdravotním postižením, 60 % z toho představují ženy. Řada z těchto osob má těžké zdravotní postižení a já osobně považuji za velmi obtížné, zejména u poruch autistického spektra a hlucho-slepých, nalezení smysluplného pracovního místa. Naopak u řady jiných indikací taková možnost existuje. Po velkém množství neúspěšných pokusů za posledních 20 let ale vítám projekt evropského průkazu osob se zdravotním postižením. Zpráva vyzývá členské státy k zavedení systému, který zajistí, aby podpora spojená se zdravotním postižením nebyla odebírána na základě skutečnosti, že osoba bude zaměstnána. Cenná je rovněž výzva k podpoře sociálních podniků, které jsou hodnoceny jako důležitý zdroj pracovních příležitostí osob se zdravotním postižením. Je správné, aby byly pokud možno odstraněny právní překážky zaměstnatelnosti, ovšem považuji za nevhodné výzvy k likvidaci ochrany těch, kteří trpí významnějším intelektuálním postižením. Naopak zavedení zvláštních poradenských center v oblasti kariéry vítám. Snahu zahrnout do inkluzivního vzdělávání veškerou populaci mládeže považuji za zcela nesmyslnou. Počínaje lehkou mentální retardací je nutné využívat plně mentální možnosti takto postižených osob a přitom nedevastovat ty, kteří se vzdělávají v hlavním proudu. Celkově zpráva, přes řadu pozitivních momentů, obsahuje i zjevné nesmysly, například bod 105. Proto ji nemohu podpořit.

Občané Spojeného království v roce 2016 v referendu rozhodli o vystoupení své země z EU. Lisabonská smlouva říká, že od oficiálního oznámení rozhodnutí země o vystoupení se mají dojednat příslušné úmluvy v průběhu 2 let. Na jaře letošního roku Theresa Mayová po volebním neúspěchu s momentálně nepříliš pevnou pozicí oznámila Evropské komisi, že Spojené království ukončí své členství v EU. Michela Barniera jako hlavního vyjednavače EU považuji za velmi schopného politika a i jeho vystoupení svědčí ve prospěch tohoto mého tvrzení. Jeho postup je korektní a transparentní. Kéž bychom měli více takových politiků. Klíčové body, okolo kterých se celé jednání točí, můžeme shrnout následovně: zaprvé, Spojené království bude mít po vystoupení z EU časově omezené přechodné období, kdy bude dodržovat veškeré předpisy EU, které přijalo, včetně 4 svobod a plné jurisdikce Soudního dvora EU. Zadruhé, v dohodě o vystoupení půjde o soubor práv občanů Spojeného království v EU a zároveň o práva občanů EU v UK. Zatřetí, mezi Irskem a Severním Irskem nesmí vzniknout nová hranice. Začtvrté, je nutné dosáhnout dohody o finančním vypořádání mezi EU 27 a Spojeným královstvím. Věřím, že v 5. kole jednání se podaří ve smyslu usnesení EP dosáhnout ve výše zmiňovaných oblastech žádoucího pokroku.

Korupce a lidská práva ve třetích zemích jsou jedním z oblíbených témat členů EP. Zpráva hned v prvním bodě vyzývá ke společným opatřením na mezinárodní úrovni. Cílem opatření bude předcházet korupci a bojovat proti ní, neboť tato se šíří přes hranice a je potřeba podporovat spolupráci za účelem boje proti ní. Zpráva vyzývá EU, aby nadále podporovala protikorupční instituce zřízené ve třetích zemích, které mají prokázanou historii nezávislosti a nestrannosti. Příkladem je guatemalská Mezinárodní komise proti beztrestnosti. Kouzlem nechtěného působí opakovaná výzva Radě, aby EU co nejdříve předložila seznam sankcí týkajících se případu Magnitský vůči 32 ruským státním úředníkům odpovědným za smrt tohoto oznamovatele. Ve zprávě však není žádná zmínka o korupčních režimech v různých částech Afriky nebo Latinské Ameriky, ani ve Spojených státech případně na Ukrajině autor žádné problémy s korupcí nevidí. Pouze vyslovuje znepokojení nad situací zabírání půdy v důsledku korupčních praktik nejrůznějších aktérů. Výzva EU a jejím členským státům, aby více podporovaly rozvojové země, musí na informovaného člověka působit jako výsměch. Zvláště kouzelně působí „EU musí na všech mezinárodních fórech prosazovat jako prioritu boj proti daňovým rájům … a zavedení veřejných rejstříků skutečných vlastníků společností“. Už se těším na opatření přijatá vůči Bahamám, Seychelám a Normandským ostrovům.

V nařízení se předpokládá, že celkový rámec pro partnerství se třetími zeměmi bude vyčíslen na 44 miliard EUR na investice z prostředků souhrnného rozpočtu Unie a 3,35 miliard EUR z jiných zdrojů. Nástroje způsobilé pro záruku Evropského fondu sociálního rozvoje budou použity na krytí rizik. Jde o úvěry, záruky, protizáruky, nástroje kapitálového trhu a jakékoliv jiné formy financování nebo jiné posílené kapitálové nebo kvazi-kapitálové účasti. Záruka EFSD se poskytuje jako záruka na 1. žádost pro výše zmíněné nástroje a musí být v souladu s kritérii způsobilosti pro využívání. Jde tedy o finanční a investiční operace, které musí být v souladu s politikami EU, rozvojovou politikou a politikou sousedství EU a zároveň se strategiemi a politikami partnerských zemí. Jejich účelem je podpořit vyjmenované obecné cíle. Mimo jiné přispívat k hospodářskému a sociálnímu rozvoji a vytváření pracovních míst, čímž se řeší základní příčiny migrace. Zaměření je zejména na infrastrukturu, sociální infrastrukturu a lidský kapitál. Financování se má poskytovat mikropodnikům, malým a středním podnikům. Zárukami podporuje fond i finanční a investiční operace. Komise do 31. 12. 2020 zhodnotí fungování fondu. Pokud se schválený objem prostředků vyčerpá před 30. 6. 2020, Komise předloží hodnotící zprávu neprodleně. Tento projekt skupina GUE-NGL podporuje.

V roce 2018 bude na základě rozhodnutí EP a Rady vyhlášen Evropský rok kulturního dědictví. Oficiálním cílem je podpora při ochraně, zabezpečování, rozvoji, opětovném využívání, zhodnocování a propagaci evropského kulturního dědictví v EU. Opatření přijatá za účelem dosažení cílů zahrnují řadu činností. Konference, akce a iniciativy na podporu diskuse a zvyšování povědomí a významu kulturního dědictví. Informační, vzdělávací a osvětové kampaně za účelem podněcování veřejnosti k přispění, ochraně a správě kulturního dědictví. Sdílení zkušeností a osvědčených postupů za účelem šíření informací. Studie, výzkum a inovační činnost a šíření jejich výsledků na evropské a vnitrostátní úrovni. Přitom u všech činností se jedná o všechny úrovně, počínaje místní správou a EU konče. Na vnitrostátní i evropské úrovni budou pracovat koordinátoři z každého členského státu, kteří zajistí v rámci jednotlivých států koordinaci příslušných činností. Financování (spolufinancování) bude provedeno v rámci pravidel a priorit stávajících programů, zejména programu Kreativní Evropa. Komise předloží EP, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o provádění, výsledcích a celkovém zhodnocení iniciativ stanovených v tomto rozhodnutí do 31. 12. 2019. Dané rozhodnutí podporuji, jelikož kulturní a jazyková pestrost je jednou z největších hodnot evropských národů a její podpora je proto naší povinností.

Zpráva o pohybech uprchlíků a migrantů ukazuje, že EU v dané oblasti nahrazuje OSN. Pro bývalé koloniální mocnosti jsou stále státy, jež jsou zdrojové pro migraci, považovány za jejich zadní dvorek. Zpráva zdůrazňuje potřebu hledat udržitelná diplomatická a politická řešení násilných konfliktů, včetně včasného varování a prevence. Autoři považují za velmi důležité překonat nynější vnímání uprchlíků pouze jako břemena, zdůrazňují možný pozitivní příspěvek hostitelským zemím, pokud dostanou příležitost. Vyzývají evropské orgány a agentury, aby do své činnosti zařadily stáže zaměřené na mladé vystudované uprchlíky s legálním pobytem v EU. Komise je vyzvána, aby posílila evropský systém modré karty s cílem lépe řídit hospodářskou migraci. Společná politika legální migrace má hrát klíčovou úlohu ve zničení obchodního modelu pašeráků lidí. Nedovolené překročení hranice nemůže být důvodem k uvěznění. Teprve body 46 a 47 vyzývají k lepší ochraně vnějších hranic a požadují, aby společný evropský azylový systém umožnil podávat a zpracovávat žádosti o azyl mimo území EU. Třetí země mají mít povinnost dodržovat své závazky v rámci readmisních dohod. Členské státy, by měly na rozvojovou pomoc poskytovat 0,7 % HND. Závěrem zpráva konstatuje, že prostředky na migrační toky a vnitřní bezpečnost jdou na úkor soudržnosti EU. To považuji stejně jako celou zprávu za zcela neakceptovatelné.

Směrnice vymezuje v hlavě 1 minimální pravidla pro definici trestných činů a jejich sankcí v oblasti teroristických trestních činů. V hlavě 5 obsahuje zvláštní opatření na ochranu obětí terorismu. Jsou zde definovány finanční prostředky, právnická osoba, teroristická skupina a strukturovaná skupina. V hlavě 2 se ukládá členským státům povinnost přijmout nezbytná opatření, aby teroristické trestné činy byly odpovídajícím způsobem sankcionovány. Tato hlava podobně jako hlava 3 definuje různá úmyslná jednání a trestné činy, jež mají být sankcionovány. V hlavě 4 jsou vymezeny vztah k teroristickým trestným činům, pokus, pomoc a návod, přičemž se zde vymezují požadavky na sankce pro fyzické osoby, možné polehčující okolnosti, odpovědnost právnických osob a též sankce jim ukládané. V článku 21 směrnice se vymezuje povinnost členského státu přijmout opatření nezbytná ke stanovení soudní příslušnosti svých soudů pro trestné činy uvedené ve článcích 3 až 14 a 16 v různých případech. Přitom je výslovně uvedeno, že každý členský stát může rozšířit soudní příslušnost svých soudů, je-li trestný čin spáchán na území některého členského státu. Právě v tomto ustanovení vidím zdroj možných problémů. Legislativa různých států může totiž toto ustanovení různě vykládat. I při vědomí možnosti zneužití této směrnice ji považuji za hodnou podpory.

Emil Zola vstává z hrobu. Tento republikán snil v 60. letech 19. století o federálním evropském státě. Guy Verhofstadt se vydal ve své zprávě o možném vývoji a změnách institucionálního uspořádání EU právě tímto směrem. Zpráva obsahuje soubor mnohdy velmi ambiciózních návrhů, které vesměs předpokládají změnu obou základních Smluv o fungování EU. Jednotlivá navrhovaná opatření ruší požadavek jednomyslnosti v Radě, a to plošně ve všech oblastech. Tím nebezpečně vzrůstá nebezpečí majorizace menších států. Snaží se snížit úlohu malých států tím, že potlačuje konsensuální rozhodování ve všech oblastech. Vytvoření a posílení centrálního aparátu s rozšířenými pravomocemi ve všech oblastech, od ekonomiky a konvergenčních programů až po společnou zahraničně bezpečnostní politiku, bude vesměs centrálně většinově odsouhlasováno a kontrolováno posíleným aparátem. EU má výrazně ovlivňovat své okolí zásahem společných vojenských sil. Jediné, co není jasné, je otázka, kde na to vzít. Naznačuje se potřeba nalezení společných zdrojů, ale jak z 1 % HDP udělat 10 %, to nikdo neví. Veškeré navržené změny směřují k vytvoření federace a k posílení bankovní a finanční unie. U sociálních otázek se vyskytuje pouze drobná zmínka v jednom z odstavců jako součást poměrně širokého konvergenčního kodexu. Je tedy zřejmé, komu má celá nová konstrukce sloužit. Proto nemohu dané návrhy podpořit.

Program Erasmus+ je nejvýznamnějším z programů EU v oblasti vzdělávání a odborné přípravy mládeže. Seskupil všechny programy pro odbornou přípravu, vzdělávání a mládež do jednoho celku, přičemž poprvé je jako nový prvek podpory zařazen i sport. Byl spuštěn v roce 2014. Soustřeďuje se na tři klíčové akce: vzdělávací mobilita jednotlivců, spolupráce na inovacích a výměna osvědčených postupů a podpora politických reforem. Obsahuje 3 kapitoly: vzdělávání a odborná příprava za prvé a za druhé mládež (obě stanovují jasné konkrétní cíle a činnosti související s klíčovými akcemi). Třetí kapitola se týká odvětví sportu, s klíčovými akcemi nesouvisí. V návrhu usnesení EP byly v tomto období vyčleněny prostředky o 40 % vyšší než v letech 2007 až 2013. Největší zájem se projevuje u kapitoly programu týkající se mládeže. Tento zájem v posledních letech výrazně stoupá. Zpráva zdůrazňuje nezbytnost přípravy uchazečů před odjezdem do zahraničí, a to zejména profesní poradenství, jazykové kurzy, sociální a kulturní integrace. Pro účastníky projektů je významné, že si zlepší účastí své znalosti cizích jazyků. Tím se výrazně zvyšuje jejich pracovní mobilita. Většinou je Erasmus+ vnímán jako program pro vysokoškoláky, ale významné je i možné použití v odborném vzdělávání a přípravě, ve vzdělávání dospělých, ve sportu a v dobrovolnictví. Závěry této zprávy plně podporuji.

Bílá kniha EK o dopravě plánuje přesunout na železniční a lodní dopravu 30 % nákladní dopravy na delší vzdálenosti do roku 2030 a 50 % do roku 2050. EP proto přijímá řadu doporučení, jak pro Komisi, tak pro členské státy. Ty mají v devíti bodech formulovat obnovenou strategii EU pro logistiku nákladní dopravy. Mimo jiné se má zlepšit konektivita a rozvoj infrastruktury, v nichž chybí zpracovat nezávislou vědeckou studii na téma převedení silniční nákladní dopravy na železniční a vnitrozemskou lodní dopravu. V řadě částí návrhu je zdůrazňována nutnost realizace sítě TEN-T se zvláštním důrazem na přeshraniční spoje, s dokončením do roku 2030 a výhledem na dokončení globální sítě do roku 2050. Musí být kladen větší důraz na zlepšení kvality dopravních uzlů, zvláště pak městských uzlů. Zásadní význam má lepší vzájemné propojení železnice s vnitrozemskými přístavy a vnitrozemskými uzly. Komise je vyzvána, aby znovu posoudila metodiku a kritéria pro zřizování sítí nákladní dopravy, a zejména zajistila realizaci investic do alternativních os nákladní dopravy s méně zatíženými uzly, terminály, letišti a přístavy. Je konstatována nutnost účinnější integrace různých druhů dopravy a kombinace prvků toků distribuční logistiky a zpětné logistiky. Stranou pozornosti není ani zatraktivnění práce v odvětví dopravy a finanční podpora v oblasti vzdělávání.